Zpověď života

17. února 2009 v 17:33 | Viwian |  Jednorázovky
Stojím a tiše polykám slzy. Chtěli by jste vědět kde stojím ? Och , to já taky . Mé kroky mě zavedly na kraj tohoto útesu.

Nevím proč . Vím jen , že ten útes je mé vysvobození . Vysvobození z toho věčného neštěstí jménem život.
I myšlenky mi působí bolest. Působí mi bolest každý nový den , každý nový nádech...
Potichu polykám další slzu. A další...kdy jim bude konec ? Nevím sama.
Nevím , proč jsem tam , kde jsem. Nevím proč dělám to, co dělám . Nevím , proč žiju tak , jak žiju.
Má bolest se vpíjí do slz a slzy padají do trávy skomírající před krutou zimou. Zima. Co nevidět asi začne padat sníh a já jsem jen v tenké košili. Už vidím , co by mi řekla matka .
'Vůbec nedbáš na své zdraví. Vem si něco na sebe.'
Pche. Myšlenka na mámino mateřské poučování . V této situaci. Jak banální.
Kolem mě se náhle začne roztahovat bílá barva. Ne , nejsem v nebi. Tam by mě přece jen nepustili .
Začal totiž padat sníh..sníh..mnoho lidí ho považuje za dobrý signál. Něco jako znamení . Znamení ? Věříte na ně ? Věříte , že když vám přes cestu přeběhne černá kočka , nebo uvidíte černého psa , že umřete ? Nebo budete mít neštěstí ? Věříte ?
A co je to vlastně věřit?
Kotníky mi začnou bělet od nastříblého sněhu. Nevnímám ho . Nevnímám tento svět . Nevnímám nic . Nevnímám sebe . Nevnímám ten krutý svět , ze kterého není úniku......
Udělala jsem hodně chyb .Co když teď udělám další ?
Chyba. Jedno slovo a kolik lidí za ně může zaplatit . Zaplatit životem , nebo penězi. Vyjde to nastejno . Když člověk nemá peníze , jako by ztratil život.
A co je to vlastně život ? Je to utrpení ? Nedostižný cíl ? Co je to ? Je to temno ? Je to jen naděje , kterou bych mít neměla?
TAK CO JE TO SAKRA ?
Zničeně dojdu až na úplný kraj útesu. Jeden krok. Jeden krok a můžu to skončit . Jeden jediný krok ...
Jedna jediná volba...
Copak mám možnost volby ?
Rozpřáhnu ruce. To lidé často dělají . Chtějí mít pocit , že letí.
Já poletím . Poletím do nebe. Nebo spíše do pekla. Není to vlastně jedno ?
Ať klidně letím do háje, stejně si toho nikdo nevšimne.
Udělám ten osudový krok a letím . Letím dolů. Bez možnosti svou volbu jakkoliv změnit.
Nevím , kam letím.
Vím jedno.
Udělala jsem první svobodnou volbu ve svém životě . A ať už ta volba dopadne jak chce , já budu volná...
Navždy volná...
 


Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.