Kapitola č.1

17. února 2009 v 17:11 | Viwian |  V zámince odpuštění
Prší.

Mnoho lidí říká, že déšť je jen nářekem svatých. Někteří si povídají, že jsou to kapky krve snášející se z otevřených zlomených srdcí.
Ale převládá i názor, že déšť je pouhou vodou snášející se z mraků.
Nenašli by ste jedinou věc, na které by se snesli absolutně všichni do jednoho.
Mladá dívka šla rychlým krokem směrem ke zpovědnici vyskytující se v menším kostele.
Sedla si a čekala, až se ozve hlas, který by jí měl ulehčit v jejím trápení.
"Co si přeješ, dcero?"
"Odpovědi na otázky."
"Jsem jen muž sloužící bohovi..."
"Já vím kdo jste. Mnozí říkají, že když člověk lituje svých hříchů, jsou mu odpuštěny."
"Ano. Tak jest."
"Ale co když člověk těch hříchů nelituje? Nelituje, že je udělal, ale lituje toho, že způsobily bolest jiným?"
"V tom případě těch hříchů lituje."
"Budou mu odpuštěny?"
"To je v rukou božích."
Dívka vstala. Bez jediného děkovného slova opustila tento prostor, který se jí štítil více, než cokoli jiného.
 


Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.