Byl deštivý den.
Jeden z mnoha takových, které ještě tento svět očekával
Jeden z mnoha takových, které ještě tento svět očekával
Konec léta na sobě dával znát a pomalu začalo padat listí, přesto že se blížilo teprve září.
V jednom starém zapomenutém domě, který vypadal na spadnutí, se ovšem podzim nijak neprojevoval. Přestože zvenčí vypadal na jakousi ztroskotaninu čehosi, zevnitř to byl nádherný palác s nekonečným stropem.
Dílo velmi mocného mága.
Dotyčný, který byl za toto dílo zodpovědný, právě seděl v křesle, které bylo hodno minimálně krále. Lněná pokrývka krvavé barvy, která kontrastovala s černým pláštěm, v němž byl oblečen tento mág.
Čekal.
Nikdo krom něj v místnosti nebyl.
Ne že by byl sám, či mu nikdo nesloužil. Všichni dostali úkoly. A on jen čekal.
Krátké nesmělé zaklepání protrhlo poutavé ticho a dovnitř vstoupil jakýsi skřet. Neměl žádné zbrojení či štít. Nejspíš nebyl tak důležitý.
"Můj pane, je zde." ozval se. Skřek, který vydal, se sotva dal považovat za hlas.
"Ať vstoupí," přikázal mág. Z jeho samotného hlasu vyzníval vzbuzující respekt a chlad.
Dovnitř po chvíli vstoupila postava celá oděná v šedém hávu. Kapuci přes hlavu.
Dlouhé jisté kroky měly za následek rozléhající se klapání v místnosti.
Když kroky ustaly, osoba poklekla a na chvíli svěsila hlavu na znamení podřízenosti. Pak se ovšem celá zvedla.
"Můj pane." Osoba shodila kápi a tím odhalila své černé vlasy. Zelené kočičí oči se dívaly do země, poté se však zvedly a zahleděly se na jediného člověka, který zde mimo ni byl.
Hlas dívky byl křišťálově jemný, přesto se v něm zračila - stejně jako v očích - vychytralost a opatrnost.
"Severní blokáda Černých havranů padla podle našeho tušení. Někteří ovšem přežili."
"Budiž. Virfové přesto nepadli. Jejich vůdce dál žije. Nemýlim-li se?"
"Ne, můj pane."
"Přines mi jeho hlavu."
"Můj pane...,"
"Přines mi jeho hlavu nebo místo něj se tvá bude zračit na podnose, který mi bude přinesen."
"I když padne, co tím získáš?"
"Důvěru v tebe."
Dívka se zarazila. V očích se jí zlostně zablesklo, pak se však uklonila, otočila se a téměř běžela k východu.
"A Ellio..."
Zastavila se a otočila se směrem ke svému pánovi.
"Nezapomeň, komu jsi přísahala svou věrnost."
Kapitola 1
Dívka vyšla z místnosti, kde dostala nový úkol a měla obočí stažené téměř k sobě. Nemračila se, ale aura kolem ní značila, že není v dobrém rozmaru.
Ocitla se před mužem, který se jí lehce poklonil. Její hlavní pobočník.
"Dej svolat naši gardu," poučila trochu rozviklaně.
"Někam jedeme?"
"Ne. Rozpusť je v podmínce týdenního volna."
"Ale..."
"Neslyšels?"
"Pán nám poskytl odpočinek?"
"Ano."
"Nechcete jim to říct sama?"
Dívka se usmála. "Raději to uslyší od tebe. A já mám jiný úkol."
"Jaký?"
"Zacházíš až příliš daleko, pobočníku. Jdi a udělej co jsem přikázala."
Černovláska si oddychla, když voják odešel splnit co mu poručila. Šla rovnou do stájí a nasedla na hnědého koně, který byl jako jediný osedlaný. Nejspíše připraven pro někoho jiného. Mrskla bičíkem a kůn se tryskem rozběhl.Přestože zapadalo slunce, neměla ani v nejmenším chuť zastavit. Vorlix - pán celé země - nerad čekal. Přestože byla jedna z jeho nejlepších poddaných, nepochybovala, že by ji bez mrknutí oka zabil.
V jednom starém zapomenutém domě, který vypadal na spadnutí, se ovšem podzim nijak neprojevoval. Přestože zvenčí vypadal na jakousi ztroskotaninu čehosi, zevnitř to byl nádherný palác s nekonečným stropem.
Dílo velmi mocného mága.
Dotyčný, který byl za toto dílo zodpovědný, právě seděl v křesle, které bylo hodno minimálně krále. Lněná pokrývka krvavé barvy, která kontrastovala s černým pláštěm, v němž byl oblečen tento mág.
Čekal.
Nikdo krom něj v místnosti nebyl.
Ne že by byl sám, či mu nikdo nesloužil. Všichni dostali úkoly. A on jen čekal.
Krátké nesmělé zaklepání protrhlo poutavé ticho a dovnitř vstoupil jakýsi skřet. Neměl žádné zbrojení či štít. Nejspíš nebyl tak důležitý.
"Můj pane, je zde." ozval se. Skřek, který vydal, se sotva dal považovat za hlas.
"Ať vstoupí," přikázal mág. Z jeho samotného hlasu vyzníval vzbuzující respekt a chlad.
Dovnitř po chvíli vstoupila postava celá oděná v šedém hávu. Kapuci přes hlavu.
Dlouhé jisté kroky měly za následek rozléhající se klapání v místnosti.
Když kroky ustaly, osoba poklekla a na chvíli svěsila hlavu na znamení podřízenosti. Pak se ovšem celá zvedla.
"Můj pane." Osoba shodila kápi a tím odhalila své černé vlasy. Zelené kočičí oči se dívaly do země, poté se však zvedly a zahleděly se na jediného člověka, který zde mimo ni byl.
Hlas dívky byl křišťálově jemný, přesto se v něm zračila - stejně jako v očích - vychytralost a opatrnost.
"Severní blokáda Černých havranů padla podle našeho tušení. Někteří ovšem přežili."
"Budiž. Virfové přesto nepadli. Jejich vůdce dál žije. Nemýlim-li se?"
"Ne, můj pane."
"Přines mi jeho hlavu."
"Můj pane...,"
"Přines mi jeho hlavu nebo místo něj se tvá bude zračit na podnose, který mi bude přinesen."
"I když padne, co tím získáš?"
"Důvěru v tebe."
Dívka se zarazila. V očích se jí zlostně zablesklo, pak se však uklonila, otočila se a téměř běžela k východu.
"A Ellio..."
Zastavila se a otočila se směrem ke svému pánovi.
"Nezapomeň, komu jsi přísahala svou věrnost."
Kapitola 1
Dívka vyšla z místnosti, kde dostala nový úkol a měla obočí stažené téměř k sobě. Nemračila se, ale aura kolem ní značila, že není v dobrém rozmaru.
Ocitla se před mužem, který se jí lehce poklonil. Její hlavní pobočník.
"Dej svolat naši gardu," poučila trochu rozviklaně.
"Někam jedeme?"
"Ne. Rozpusť je v podmínce týdenního volna."
"Ale..."
"Neslyšels?"
"Pán nám poskytl odpočinek?"
"Ano."
"Nechcete jim to říct sama?"
Dívka se usmála. "Raději to uslyší od tebe. A já mám jiný úkol."
"Jaký?"
"Zacházíš až příliš daleko, pobočníku. Jdi a udělej co jsem přikázala."
Černovláska si oddychla, když voják odešel splnit co mu poručila. Šla rovnou do stájí a nasedla na hnědého koně, který byl jako jediný osedlaný. Nejspíše připraven pro někoho jiného. Mrskla bičíkem a kůn se tryskem rozběhl.Přestože zapadalo slunce, neměla ani v nejmenším chuť zastavit. Vorlix - pán celé země - nerad čekal. Přestože byla jedna z jeho nejlepších poddaných, nepochybovala, že by ji bez mrknutí oka zabil.